Prosím o radu

Nevíte prosím někdo, čím to může být, že mi nejsou vkládat fotky do článků? Nemůžu o tom nikde nic najít a tedy nemůžu dál pokračovat v blogování, protože k téměř každému článku patří nějaké fotky. Odměna nemine toho, kdo by mi s tím poradil, děkuji!

O čem to je.

Ahoj všichni!

Dneska jsem měla ambice přidat článek o učení, resp. o tom, jak to dělám já. Článek - řekla bych - se mi vcelku povedl, ale co by byl článek bez fotek? Bez fotek mého pracovního stolu, plného knih, papírů, zvýrazňovačů, rozsvícené lampy, drog (čti kofeinových tablet) a velkýho hrnku plnýho černýho kafe...

Stopadesátkrát jsem se snažila ty fotky vložit do článku... Nejde mi to, vloží se tam černej obdelník a kde nic tu nic.

Takže je tu článek "o ničem", to znamená:

• o tom, že ten článek o tom, jak se učím já, byl napsán už snad před měsícem, kdy jsem zvorala hned první zkoušku, jelikož jsem se na ni neučila. A dnes už mám všechny hotový, teda kromě němčiny, kterou dělám ve středu. Snad už pak taky budu mít pár dní "volno". 

• o tom, že jsem v práci změnila působiště - přestěhovali jsme se s pány šéfy do nových prostor o patro výš, máme to tam krásné - vymalované, čisté, nové... Na stěnách obrazy a oproti předchozímu stavu jsou tam velká okna, takže máme při práci dostatek světla. Navíc jsem zjistila, že jeden z šéfů má (taky) zálibu v dnb, takže si ho pouštíme jako kulisu při vyřizování nepříjemných emailů. 

• o tom, že se (konečně!) snažím udržovat  pořádek. Moje skříň dlouho vypadala jako podoba nejodpornějšího sekáče, kde máte na sobě naházené všechny druhy oblečení a doplňků (stydím se). Ale poté, co jsem si šla jednou v mrazech koupit šálu a nakoupila jsem hromadu nového oblečení ve slevách (stejně se mi zdá, že většina věcí z H&M, který se mi líbí, mi prostě na těle nesedí a jsou nějak tak jakože krabicoidní). Jo takže poté jsem se konečně odhodlala všechny svršky, trička, svetry, košile, bundy pověsit na ramínka a z kalhot na ven udělat jeden komínek a z kalhot na doma druhý komínek. Z pyžam třetí a z triček a mikin na doma čtvrtý. No, díky této věci (kterou už jste Vy, milé slečny a dámy, určitě dávno zvládly) jsem na sebe ve svých dvaadvaceti letech upřímně a jednoduše pyšná. 

• o tom, že mám velké blogové ambice, ale stále mám důležitější měsíční výdaje, než je můj vysněný kvalitní foťák (to abych mohla cupitat po světě a zachycovat pro mě a pro Vás malé rozkošnosti, haha) a All in one PC s velkým monitorem, jelikož na mém mininotebooku se zkrátka a dobře blog nedělá dobře. Můj NB je navíc pomalý a pořád se zasekává, takže mě to ani tak nebaví, jak by mě to bavilo na velkém monitoru s kvalitním "mozkem"" bez Alzheimera či marihuany (občas mám sklony k podivným nevímzda logickým metaforám...)

• o tom, že kafe mi chutná čím dál míň a čím dál víc mi chutná čaj. A zázvorovej tonik. 

• o tom, že za odměnu, když udělám i tu němčinu, si chci pořídit megagiga stylovou fešn tašku do školy, která bude megagiga velká, pevná, kožená (čti: koženková, nejsem blázen), prostorná, aby se mi do ní vešla i učebnice historie, kroužky kroužkových bloků, fixy, pastelky, lesky na rty a balzámy na rty, krémy na ruce a zelený Ervejvsky. PLUS útočím na odměnu dvě - Bobble láhev a to proto, že za pití ve škole za semestr utratím majlant (školu křtím Lipton zeleným čajem s Aloe a jahodami - je to sice dobrý, ale taky drahý a plný cukru).  Takže jako chudá holka budu pít ve škole pěkně vodu, což je stejně jako bonus děsně helthy, fešn a kůl. :)
  
  O tom to tedy dneska je.

 Nejedete náhodou teď někdo do Městský knihovny Pha? Kdyby jo, dejte vědět, platím kafe tam důle.. :) Nebo čaj.

Winter - hate or love?

Nestačím se divit, jak na blozích jiných blogerech čtu o nadšení ze sněhu, koukám na idilické random zimní fotky a podobně.
Přiznávám, že představa, že se člověk zachumlá do úžasnýho měkkoučkýho svetru a ponožek, uvaří si horký kakao, vezme k němu sušenky a jde pod peřinu a koukat na Harryho Pottera je vážně skvělá. Nebo jít ven a procházet se zimním městem, nebo ještě lépe venkovem se svou spřízněnou duší, kamarádkou nebo psem - to je představa taky hezká.

                                                              pics: dreamstime.com

Jenže musím říct, že pro mě zima znamená něco úplně jiného.
Každé ráno vstát a děsit se toho, že musím na brigádu nebo kurz ( = do zimy) a vědět, že ani teplý rukavice mě nezachrání před mrazem.
Ustavičně hledat za pochodu v kabelce kapesníčky, když vám teče z nosu nudle (pardon :D).
Bát se o své boty neošetřené impregnací jen proto, že stále doufáte v brzké jaro.
Být svědkem toho, jak vám pomalu z kabátu vypadávají knoflíky, jeden po druhém. Proč vypadávají? Protože kabát skoro nemůžete zapnout, když jste pod ním vtěsnaní do dvou až tří (nejlépe různobarevných) svetrů, nemluvě o dalších vrstvách triček.
Muset si pod kalhoty oblíkat legíny, což znemožňuje kalhoty obléknout a pak se rozčilovat, že ty legíny máte pod kalhotami srolované.

Mazat ruce, mazat ruce, mazat ruce.

                                                         pics: thecollegetownlife.com

Ten pocit, že vám v mrazu upadnou uši a nos (popřípadě prsty) a jejich pálení, když přijdete do tepla.
Snášet kašlání a důchodcovské chraplání v metru či jinde a představovat si, jak bacily létají vzduchem přímo do vašeho nosu... (No jo.)

Kde mám balzám na rty? Při hrabání v kabelce a hledání balzámu vám vypadne na veřejnosti změť zamotaných sluchátek, klíčů a kapesníčků či čehokoliv dalšího.

Napadá mě další spousta věcí, které na zimě nesnáším, ale článek by byl až moc dlouhý a až moc negativní, proto dám prostor vám :D - co Vám na zimě vadí? A co máte naopak rádi? :)

Alverde: péče o chodidla

Před několika měsíci jsem narazila na kompletní péči o chodidla od značky Alverde. Nevěřila jsem, že by se suchými a namáhanými chodidly mohla udělat zázraky, přesto ale skončila v mém košíku a je to už dostatečně dlouhá doba, co jsem ji používala, abych vám byla schopna napsat svůj názor.

Jedná se o tři výrobky:

-> čistící pěna na nohy (vpravo) - tak tohle jsem nějak nepochopila. Zaprvé mi pěna ani ostatní výrobky vůbec nevoní. Mají takovou nepěkně sladkou umělou vůni. Pěna po pár vteřinách na chodidlech zmizí a výsledek je nijaký. Mýdlo na umytí chodidel poslouží lépe. 

-> peeling na nohy se zrníčky písku - tohle už bych hodnotila výrazně lépe, než pěnu. Vůně sice taky nic moc, takže mě to vcelku odrazuje od vypotřebování, za to však peelingová zrníčka jsou docela hrubá, takže to zrohovatělé buňky pokožky obrousí. I když vůbec by mi nevadilo, kdyby těch zrníček v peelingu bylo víc.

-> máslo na nohy - konzistencí spíš jako levný margarín :D Přesto ale dostatečně hydratuje a je mastnější než třeba tělové mléko. Častěji ovšem na chodidla používám buď měsíčkovou mast anebo čokoládové máslo od Baley. Lépe voní a jsou mastnější.  Alverdovské máslo plní svou službu dobře, ovšem ta "vůně" mě opět odradila, takže jsem ho přestala používat.

Máte někdo s touto řadou zkušenosti? Pokud ano, je vůbec někdo, komu tyto výrobky voní? :-D

Balea: Bodycreme Cocos

Dnes jeden typ pro hydrataci sušší pokožky. Obzvlášť teď, kdy je ještě zima a sychravo, jsem ocenila, když jsem v drogerii narazila na tohle obří půlkilové balení tělového krému.

Už po prvním vyzkoušení bylo jasné, že je to trefa do černého. Hydratace je viditelná a pokožka skutečně vydrží vláčná (před pár hodinami jsem si s ním namazala tělo a stále je hydratace znát). Není to ale máslo, konzistencí něco mezi krémem a tělovým mlékem.
Na těle nepálí ani jinak nedráždí i když mám spíše normální, než citlivou pokožku. Pro lidi s citlivou pokožkou bych spíš vůbec značku Balea nedoporučovala. Ono to s touhle značkou bývá jako sázka do loterie. Tělová mléka od Baley, které jsem již vyzkoušela, byla většinou jen o vůni, ale hydratace a výživa žádná. Tento krém je ale jiný. Určitě bych si ho koupila znovu.

Kokosová nevtíravá vůně je příjemným bonusem a 500 ml balení jistě dlouho vydrží.

Cena cca 70 Kč.

Rozhodně doporučuji.

Jak se daří.

Otevřela jsem ráno oči a nestačila jsem se divit. Šla jsem na balkon a nestačila jsem se divit. Je slunečno? Je teplo? Je! Je mi jedno jakto, ale jsem nadšená!

Včera večer jsem si přála, aby mi život zpříjemnilo něco pozitivního. Nějaké dobré zprávy. Netěšila jsem se do práce, věděla jsem, že bych tam byla celý den a hlavně nedělala obvyklou administrativu, ale uklízela bych po přestavbě nového patra firmy.

Aleee, ráno mi přišla textovka, že do práce nemusím! Jupí! Takže mám volný den. Ve chvíli, kdy mi zpráva přišla, stala jsem se někým jiným, najednou jsem měla energie:D Zkrášlovala jsem se, uklidila... Teď si užívám volna a plánuji, že půjdu do sluníčkovatého dne. Projdu se, nakoupím něco na večeři (slíbila jsem příteli, že uvařím) a zajdu do lékárny pro zinkovou emulzi (na Omlazení má velmi dobré recenze), jelikož moje pleť stagnuje i poté, co jsem začala brát antikoncepci. 

Jinak je tu zase začínající zkouškové období. Opět zápasím s tím, jak se donutit sednou k učení a vydržet. Fakt bych si přála být naučená s předstihem! Ale... 

-> je tu PC, proč nenapsat článek na blog? 

-> dávají zase Banánové rybičky! Miluju Halinu Pawlowskou!

-> Uvařím si pytlík rýže se zeleninou... 

Vždycky najdu něco, co dělám místo učení.

Máte nějaké typy jak se donutit? :) Nebo jak zvýšit mozkovou aktivitu?

Tak se  jdu nacpat tou rýží a koukat na rybičky :D